Proč nevyhledáte pomoc kouče?

Grafika z kavárny Dvě vrány
Proč nevyhledáte pomoc kouče?

Radka a Eliška, moje kamarádky z dětství, sedí naproti mně v kavárně. Bavíme se o životě. Pak téma sklouzne ke koučinku. Po čase se Radka neudrží a říká: „Se vší úctou, Míšo, já si nebudu prát svoje špinavé prádlo na veřejnosti. Myslím, že by si člověk měl řešit svoje problémy doma.“Odpovídám, že to je v pořádku. Koučink není metoda pro každého. Dostane-li se někdy v životě do situace, že už sama nebude vědět jak dál, může se na mě obrátit.

Eliška mírně dodává: „Já nevím, s čím bych se nechala koučovat. Šel by jako i vztah s dětma a manželem?“ Z jejího hlasu je slyšet nejistota, jako bych se jí měla každou chvílí vysmát. Ale nevysmála. Koučka totiž nehodnotí vážnost či nevážnost tématu, se kterým klient na setkání přichází.

Pro člověka může být spokojený život to, že napíše knihu, začne nakupovat lokální potraviny či si narovná příbuzenské vztahy. Pokud to pro vás znamená spokojený život, je to tak v pořádku.

Každý měsíc, 3 nebo 6, (podle délky vlasů) chodí dámy ke kadeřnici. Samy by se tak hezky neostříhaly. Ale co to? Poradit si se svým životem má být samozřejmost? A co když to tak nemusí být. Co když zajít 1x měsíčně popovídat si a popřemýšlet nad svojí budoucností, by vám pomohlo jako střih od profesionála?

Důležité je, hlavně něco udělat. Když jste nespokojení, samo se to nespraví. Když přestanete odkládat změnu ve vašem životě, můžete už dnes nastartovat život vašich snů.

Ano, bude to bolet. Nikdo jiný to za vás neudělá. Ten pocit, že jste to zvládli je však k nezaplacení.

Ať už s koučem, koučkou či sami, přeji vám mnoho spokojených chvil na vaší cestě ke spokojenému životu.

S láskou,

Koučka Míša